Šaty se skládají ze dvou částí, jednoduchých spodních šatů a honosného svrchního pláště. Spodní šaty jsou z levandulového saténu se sedlem z krémového saténu s jemným vzorkem. Mimochodem, plnoštíhlým nevěstám právě jednoduché šaty sluší daleko víc, než načechrané sukně se spodničkami a špatně střižené nevyztužené korzety!

Na spodní šaty se navléká dlouhý volný plášť z modrofialového a fialkového saténu. Má široký lem a dvojité rukávy a vzadu vybíhá v delší vlečku:

Nakonec přijde plášť přepásat širokým pásem ze stejného jemně vzorovaného saténu, z něhož je ušité sedlo spodních šatů.

Poznámka na okraj: saténu příliš nesvědčí fotografování s bleskem. Má potom nepřirozený lesk a lesklá a tmavá místa jsou hodně kontrastní. Takže pozor na focení na svatbě – profesionální fotograf to sice ví, ale můžete dát užitečný tip i strýčkovi s foťákem, aby jeho fotky vašich úžasných šatů hezky vyšly

Všechny materiály a přípravu na zdobení si majitelka zajistila podle svých představ a na mně byla řemeslná realizace.

Jako první se navléká dlouhá košile, kterou jsem šila už dřív k jinému kostýmu pro stejnou majitelku. Je ušitá z hedvábí. Následuje korzet a poté velmi tuhá zvonová spodnice s výztužemi, která drží tvar sukně, aby se dosáhlo požadovaného celkového vzhledu. Spodnice je vzadu na šněrování (pro snadnější manipulaci a přepravu).

Renesanční korzet má strohé tvary, které nemají zdůrazňovat tvary ženského těla, ale naopak je co nejvíc potlačovat. Plochá hruď, rovné boky, trojúhelníkový tvar, taková byla španělská renesanční móda. (Všechny obrázky můžete zvětšit kliknutím.)

I vyztužená spodnička má tvar kužele rozšiřujícího se od pasu dolů - opět žádné křivky.

Tuhou spodnici překrývá další v barvě korzetu, která kopíruje kuželovitý tvar. V pase vázání, opět vyrobené ze stejného materiálu, kterým je v tomto případě žlutý damašek.

Pak následuje zdobný lehčí živůtek. Zlaté prýmky jsem našívala v odstupu 2,5 cm tak, aby na všech styčných bodech navazovaly. Přední zapínání je na kryté háčky. Zakončení rukávů je zdobeno odnímatelnou krajkou, zapínání na filigránové knoflíčky.
Ostatně posuďte sami:

Dalším už velmi honosnou vrstvou je sametová sukně. Krajka je podložena taftem a dozdobena protaženou sutaškou. Mašličky jsou vázány na uzel a konce opět dobově dozdobeny.

Sukně je ušitá ze sametu s renesančním vzorem.

Na detailu honosného zdobení je dobře vidět jeho komplikovanost a pracnost. Mašličky jsou z taftu barvy pavího peří, zakončené filigránovými kovovými špičkami. Na kostým padlo mnoho metrů zlatých prýmků a krajek.

A takto už na nositelce.

Díky tuhým spodničkám sukně dokonale drží žádaný kuželovitý tvar a má zcela hladký povrch.

Poslední částí je svrchní kabátec. Celý je vypodšívkovaný měňavým pavím taftem. Zdobné prvky jsou stejné jako na sukni tak, aby tvořily celek. Detaily k nahlédnutí na fotografiich:

Detail podšívky rukávu, vlevo na denním, vpravo na umělém světle (blesk). Šanžánový taft mění barvu a odlesky takřka na požádání.

Vzor musí být všude dokonale symetrický. Prostříhá se sice víc materiálu, ale "halabala" rozložený vzor by nenapravitelně pokazil celkový dojem.

Detail ozdobného zakončení mašlí.

Na závěr bylo třeba dotvořit celek v oblasti krku. Jak? To si nechám jako malé tajemství.

Takto tedy vznikal dvorský renesanční historický kostým.
K celku ještě patří zdobení hlavy, účes, boty, rukavičky a pochopitelně obrovské nadšení pro věc.
Považte co všechno na sobě tanečnice nese a akce tohoto druhu se odehrávají především v letních měsících. Až je někde uvidíte vystupovat, odměňte je velkým potleskem.
A já? Autorka díla… Tak něčím se živit musím a vůbec! Víte co je to tvůrčí orgasmus?

A na úplný závěr: Majitelka slíbila, že dodá celkové foto v akci. Doufám, že to v dohledné době bude a to si pište, že se pochlubím!

Tu dámu neznám. Našla jsem ji v jednom antikvariátě a líbilo se mi, jak jsou na ostré fotce krásně vidět detaily jejích šatů, jemný proužek na látce, drobné kanýrky, tmavá kraječka, která vypadá jako frivolitková. Jsou vidět náušničky ve tvaru kvítků, brož na krku, náramek a dva prsteny, i to, že dotyčnou asi zlobily suché a neposlušné vlasy. Možná to přeháněla s kulmou a dala jim zabrat stejně jako dnešní slečny, které žehlí tak dlouho, až jim na hlavě skoro nic nezbyde. Možná také proto si nechala malinko upravit postavu – pokud to u Carla Pietznera v Olomouci nedělali automaticky.

Při pozorném pohledu na detail okolo pasu je vidět, že fotograf nebo některý jeho asistent odstranil nežádoucí špíčky a vytvaroval postavu fotografované dámy podle tehdejšího ideálu. Nesvědčí to jen o marnivosti člověka, ale i o tom, že v dobách korzetů nechodily všechny ženy důkladně utažené do vosího pasu. Většina z nich měla pas úplně normální a po útloučkém pasu dam z módních časopisů (v nichž tehdy nebyly fotky, ale ilustrace, které dovolovaly značnou idealizaci) jen tajně toužily.

A bylo to.

Protože když se přede mnou řekne něco takového, je to výzva, abych to nějak vymyslela. Lámala jsem si hlavu nad možnými způsoby připevnění, zvažovala jsem patentky, brožové špendlíky, nakonec však zvítězil obyčejný suchý zip. Kamej připevňovaná suchým zipem nemusí mít vždy přesně stejné rozměry, jak by vyžadovaly patentky, a drží jako helvetská víra. Jednu nevýhodu má: korzet nelze nosit bez kameje, pás suchého zipu, byť v barvě látky, by samotný moc velkou ozdobou nebyl. Dalo by se to vyřešit připínáním na brožové špendlíky, tím by se však předek korzetu brzo propíchal a zničil. Kdybych se tomu pokusila zabránit nějakou úpravou, bylo by to zase vidět. Kameje však můžete obměňovat podle libosti, méně i více nápadné, různě zdobené.

Korzet během šití, ještě nevyztužený, zkouším velikost kameje:

Kamej je tady vytištěná zatím na papíře, hotové kameje jsou tištěné na tuženém „papírovém“ plátně.

Již vyztužený, zatím ještě nezačištěný korzet. V této fázi jsem zkoušela podvazky a vybírala jsem vhodnou krajku na ozdobení horního okraje.

Hotový korzet při finální zkoušce na majitelce:

Spodnička je ušita z lehké lesklé organzy, která má oproti jiným materiálům tendenci víc plihnout, u těch jiných materiálů ovšem nenaleznete stejné vlastnosti: hladkost, hedvábný lesk, velmi příjemné nošení (materiál neškrabe), vzdušnost kanýrů, které se při chůzi nafukují a vlní kolem nohou jako napěněné mořské vlny.

Na spodničku padlo neuvěřitelných 30 metrů látky běžné šíře (150 cm). Je to skutečně unikátní kousek. Když si ji chcete obléct, musí vám ji někdo zvednout nad hlavu a vy musíte s rukama nad hlavou do toho vlnobití skočit šipku. Chvíli plavete ve smetaně, než před sebou spatříte světlo na konci tunelu a můžete nechat spodničku spadnout do pasu.  Pohybovat  se v ní a rukama načechrávat nekonečné kanýry je čistá rozkoš.

Pohled zespodu:

Organzový kanýrek na dolním okraji akcentuje boky a je koketní ozdobou jinak celkem střízlivého korzetu.

To, co se rýsuje v pase, je zpevňující proužek pro ještě silnější stažení pasu. Nedávám ho automaticky, záleží na domluvě se zákazníkem, zda si ho přeje nebo ne.

Zmíněné damaškové látky jsem měla původně v zásobě cca 10 metrů, zmizel však poměrně rychle. Nenápadný vzor tvořený lesklými a matnými plochami i pevnost a kvalita látky zapříčinily, že se po kouscích rychle rozutíkala do světa. Snad se brzy podaří zase takovou sehnat.

Zatím jsem nosila korzety spíš příležitostně, mám totiž tendenci vyrábět hodně zdobené věci, které se jen tak do města prostě nehodí. Tentokrát jsem se rozhodla držet fantazii na uzdě a ušít si korzet, který by se dal vzít i k riflím. Z barev, které se v mém šatníku vyskytují nejvíc, jsem zvolila červenou. V obchodě mi padl do oka materiál, jehož barva je někde mezi červenou, růžovou a vínovou, zkrátka ideál. Odstín není ani křiklavý, ani nenápadný, a kloní se na chladnější stranu, což mi sluší. Místo klasického korzetového materiálu, saténu, jsem zvolila bavlněný kepr. Proč? Je extrémně pevný a neleskne se, vypadá jako plátno – a to se k běžnému oblečení rozhodně hodí víc. Zdobicí choutky jsem nedokázala zcela udržet na uzdě a zakoupila jsem proto ještě jemnou kraječku v přírodní barvě.

Korzet je přes prsa a konstruovaný tak, aby nehrozilo žádné vypadávání a vytékání zašněrovaného těla. Fotky slečen v korzetech, které podpírají melounovité poprsí a sotva zakrývají bradavky, jsou sice pěkné na koukání, ale taková slečna se nepotřebuje držet v tramvaji nebo sahat do regálu pro čaj (ten náš dávají v supermarketech zásadně nahoru). Přes boky je korzet co nejdelší, aby se v něm ještě dalo sedět. Většina mých kalhot je mírně boková (nemám je ráda v pase ani v půlce zadku) a při takové délce korzetu ani u nich nehrozí, že by vzadu na bocích vykoukl špíček.

Protože jsem chtěla ňadra přece jen trochu ukázat, střihla jsem korzet přes prsa tak, aby je tlačil k sobě jako push-up podprsenka. Žlábek jsem sice měla výstavní, v podpaží byl ovšem korzet tak těsný, že se zařezával a okolní hmota se nevzhledně valila přes okraj.

Pro pohodlí a hezčí celkový dojem jsem se proto údolíčka v dekoltu vzdala a korzet v podpaží trochu uvolnila. Zlepšilo se pohodlí i celková silueta.

Něco technických detailů: korzet je vzadu na šněrování, vpředu jsou háky, při oblékání si proto stačím sama. Je vyztužený plastovými kosticemi; jejich výhody a nevýhody asi většině z vás nemusím připomínat, snad pro pořádek: jsou lehčí, nereznou, korzet opisuje tělo v měkčích křivkách a je snesitelný i pro nás, kteří se chceme stáhnout jen trochu a nelapat po dechu. Nestlačí ale žebra, jak je vidět na fotce, a kdybych byla korpulentnější postavy, možná by některé partie nepodepřely dostatečně pevně.

Použila jsem pro změnu tenké kostice a nadělala v korzetu spoustu tunýlků vedle sebe. Podobně se postupovalo u renesančních a barokních korzetů a mám zkušenost, že výsledek je takový „hladší“ – křivky jsou ladné a celý povrch korzetu je příjemně pevný. Kdybych ovšem chtěla korzet s hodně zvýrazněným pasem, jaký si často objednávají muži toužící po ženštější figuře, tento styl by se pro mě spíš nehodil.

Máte obavy, že korzet vycpaný pár metry (bylo jich asi tak 12 ) tenkých kostic nemůže stahovat? Červený korzet při běžném stažení ubere v pase 10-12 cm. Podobný korzet (představím někdy příště) střižený na větší stažení v pase zredukoval rozměry o 17 cm – to ovšem není dobré pro tělo ani pro korzet a nedoporučuji něco takového napoprvé zkoušet – a když už, tak jen na chvilku a opatrně, aby se korzet nepoškodil. A nikam v tom nechoďte. Nebo jedině v doprovodu někoho, kdo vás odnese domů.

Abychom nemluvili jen teoreticky, mám pro vás ukázku rozpracované spodničky. Ve finální podobě bude mít tři až čtyři vrstvy kanýrů, zatím je hotová jedna.

Spodnička je vyrobena z kvalitní lehké organzy s výrazným leskem. Na tuto jednu vrstvu bylo spotřebováno sedm metrů materiálu o šíři 150 cm. Samotný spodní kanýr měl před nabráním délku osmnáct metrů! Celková spotřeba materiálu tedy závisí na tom, kolik bude mít spodnička vrstev.

Volba materiálu také závisí na přání zákazníka. Někdo preferuje lesk a lehkost, někdo má raději tužší materiál, který vytvoří velký objem.

Z množství použitého materiálu také vyplývá, že taková spodnička se nepořídí za pár korun. K ceně materiálu je nutné ještě připočítat cenu práce – a práce na takové spodničce se podobá brodění v hromadě nadýchané šlehačky. Cena organzy je obvykle 150-250 Kč/metr, můžete si tedy celkovou sumu snadno spočítat. Můžete ale mít také spodničku tylovou, cena tylu je několik desítek korun a celková částka se tím pochopitelně stává pro někoho přijatelnější.

Další možností je pořídit si spodničku hotovou, ale musíte přehlédnout některé nedostatky. Kolem a kolem vzato, jedinou předností hotové spodničky východní provenience je cena. Měla jsem možnost takovou levnou spodničku vidět a můj perfekcionismus zaplakal. Výrobci používají velmi tuhý tyl a jednoduchou technologii zpracování. Jednotlivé díly jsou jednoduše olemované kroutící se saténovou stužkou a našívané na sebe tak, že se při neopatrnějším zacházení snadno trhají. Vzhledem k nízké ceně je to samozřejmě adekvátní.

Vraťme se k ukázkové spodničce. Všimněte si řešení spodního okraje. Poslední kanýr je vlastně dvojitý a do spodničky zapracovaný tak, aby se nemohl třepit, vytrhávat apod. Zároveň je bohatší a zaručuje požadovanou plnost.

Na fotografii vlevo si můžete všimnout vykukující druhé spodničky. Přidala jsem ji na ukázku, jak je možné spodničky vrstvit. Druhá spodnička je z jiného materiálu – velmi tuhého, který však postrádá splývavost a lesk. Je však skvělá pro ty, kteří si na spodničku rádi staví šálek s kávou

Na  závěr srovnání samotné spodničky a dvou spodniček na sobě. Nezapomínejte ovšem, že lesklá spodnička má zatím jen jednu vrstvu z plánovaných tří až čtyř!